Jdi na obsah Jdi na menu
 


STALO SE.

Kdy?

Už nikdo přesně neví.

Na hřišti se sešly holky, co volejbalem celoživotně prorostlé jsou. Nebyly už nejmladší, ale soutěž krajskou stále vyhrávaly. Až  přišel čas a ony řekly dost, už budeme hrát jenom pro radost.

A tak na Šmeralku už mnoho let každou středu v zimě chodí, na jaře pak vymění ji za  pondělí na hřišti Sokola v Mar. Horách. 

VOLEJBALOVÉ KOČKY – tak si nejčastěji říkají, k tomu - UNIVERZITA TŘETÍHO VĚKU někdy dodají. 

Není to parta jen na hřišti. Slaví společně narozeniny, svátky, odjezdy do světa i návraty zpátky, chodí na výlety, jezdí na kole i na běžkách, slaví Silvestry, baští kapustnicu, halušky i pizzu, kolaudují nové, vzpomínají staré, hřiby sbírají, a hlavně zlatý mok – pivko chutnají, vzájemně si pomáhají, smějí se i smutní, a také zpívají.

Mají svou hymnu: Jsi kočka, jsi kočka, jsi kočka  -  a kromě jiného i ta je drží nad vodou.

Partou prošlo pár lidiček, ale její základ už je mnoho let stejný.    

Dnešní skvělou partu tvoří:

Krupníková Miroslava 49, Dvořáková Jaroslava 50, Erbanová Alexandra 50, Nemynářová Daniela 52, Matějů Irena 53, Kaperová Marie 53,  Utratová Luďka 53, Nowaková Alena 55, Rohanová Eva 56, Motalová Alena 57, Kalvarová Libora 58, Borošová Ilona 61, Porostlá Alena 61, Kuchařová Darja 62, Tesařová Alena 62, Rakusová Romana 65 .

Zastavily se tady: Vidláková Soňa, Tomášová Svatava, Mirka Buksová, v létě vždy Roman-a Matějů

Trenéra nikdy nepotřebovaly. Každá si je trenérem i hráčem, vědí, „kde mají díru.“